Kdo má doma víc než jedno dítě, zná to důvěrně. Ještě před chvílí si spolu krásně hráli a najednou se strhne křik o jedinou hračku, o místo na gauči nebo o to, kdo měl větší kus dortu. Sourozenecké hádky dokážou rozvibrovat celou domácnost a rodiče z nich bývají vyčerpaní víc než děti samotné. Dobrá zpráva zní, že spory mezi sourozenci jsou přirozené a při správném přístupu se z nich děti učí dovednosti, které jim vydrží celý život.
Nejdřív je dobré pochopit, odkud se hádky berou. Sourozenci se dělí o to nejcennější, co dítě má, tedy o pozornost a lásku rodičů. Přirozeně mezi nimi vzniká soupeření o to, kdo je víc vidět, kdo dostane víc a kdo má pravdu. K tomu se přidává rozdílný věk, temperament i momentální nálada. Spor o autíčko málokdy bývá skutečně o autíčku, mnohem častěji jde o pocit já jsem taky důležitý. Když tohle rodič ví, reaguje jinak než pouhým okřiknutím.
Past na rodiče: role soudce
Nejčastější reakcí bývá, že rodič přiběhne, zjišťuje kdo začal a rozhodne, kdo má pravdu. Zní to spravedlivě, ve skutečnosti to ale vztahy mezi sourozenci zhoršuje. Dítě, které je označeno za viníka, cítí křivdu, a to druhé se učí, že cesta k výhře vede přes stížnost u rodiče. Navíc nikdy nemůžete vědět, co se stalo předtím, než jste přišli. Vyšetřování kdo první proto zpravidla nikam nevede.
Mnohem lépe funguje, když nesoudíte a spor vracíte dětem. Pojmenujte, co vidíte, uznejte pocity obou stran a nabídněte prostor domluvit se. Věta jako vidím dvě děti, které chtějí stejné auto, to je těžké, jak to spolu vyřešíte posouvá odpovědnost tam, kam patří. Konkrétní scénáře a věty, které rodičům v takových chvílích pomáhají, sdílí i portál NašeDěti.eu, kde se výchovným situacím věnují prakticky a bez moralizování.
Kdy zasáhnout a kdy ne
Ne každou hádku je nutné hasit. Běžné dohadování o hračku či pravidla hry patří k učení a děti se při něm trénují ve vyjednávání. Rodič má zasáhnout, když hrozí ublížení, když je jedno dítě výrazně silnější nebo když se situace mění v ponižování. Jinak se vyplatí být blízko, ale nezasahovat hned.
- Dejte dětem chvíli, jestli si poradí samy, než vběhnete do pokoje.
- Při fyzickém střetu zasáhněte okamžitě a klidně oddělte děti od sebe.
- Nenálepkujte. Věty jako ty jsi ten zlobivý dítě přijme za vlastní identitu.
- Po vyhrocené situaci se vraťte, až emoce opadnou, ne uprostřed křiku.
Užitečné je také všímat si, kdy hádky přibývají. Často to bývá před obědem, když jsou děti hladové, nebo večer, když jsou unavené. Pravidelný režim, dostatek spánku a jídla ubere konfliktů víc než sebelepší kázání. Praktické tipy na denní režim, které mnoha rodinám pomohly zklidnit večery, najdete třeba na webu Naše-dětičky.eu.
Žárlivost a věčná spravedlnost
Za spoustou hádek stojí žárlivost, hlavně po narození mladšího sourozence. Starší dítě náhle sdílí rodiče a snadno si vyloží každou pozornost věnovanou miminku jako ztrátu. Pomáhá vyhradit si čas jen pro něj, byť by to bylo dvacet minut denně, kdy patří rodič pouze jemu. Pocit výlučnosti hojí žárlivost lépe než sebelepší vysvětlování.
Rodiče často padnou do pasti dokonalé spravedlnosti a snaží se všechno dělit na přesné poloviny. Jenže rovnost neznamená stejnost. Každé dítě potřebuje něco jiného a v jiném věku. Místo úzkostného měření, aby měl každý úplně stejně, je zdravější reagovat na skutečné potřeby. Když jedno dítě zrovna potřebuje víc podpory, dostane ji, a to druhé se učí, že láska není koláč, který se krájí na díly. O tom, jak s dětmi mluvit o férovosti a emocích srozumitelně a bez příkazů, píše i magazín Nám Ženám.eu.
Jak předcházet hádkám dopředu
Nejlepší hádka je ta, která vůbec nevznikne. Řadě konfliktů se dá předejít chytrým nastavením prostředí. Když mají děti jasně dané, co je čí, ubyde sporů o vlastnictví. Když má každé dítě svůj koutek, kam se může uchýlit, nemusí neustále bránit své území. A když jsou pravidla společných her dohodnutá předem, odpadá dohadování uprostřed zábavy.
Pomáhá také učit děti pojmenovávat emoce dřív, než přerostou v křik. Malé dítě často udeří nebo zakřičí prostě proto, že neumí říct, co cítí. Když ho naučíte slova jako zlobím se nebo tohle se mi nelíbí, dáváte mu nástroj, jak řešit napětí jinak než pěstí. Spoustu nápadů na hry a rozhovory, které děti učí spolupráci a zvládání emocí, najdete i na webu Rady nejen maminkám. Prevence je vždycky snazší než hašení už rozhořelého sporu.
Co se děti při hádkách učí
Když rodič spory nezametá, ale ani je za děti neřeší, získávají děti cennou zkušenost. Učí se pojmenovat, co chtějí, naslouchat druhému, hledat kompromis a znovu se udobřit. To jsou dovednosti, které využijí v přátelství, ve škole i jednou v práci a partnerství. Sourozenec je vlastně první trénink soužití s někým, koho si nevybraly a s kým přesto musí vyjít.
Pomáhá také všímat si a nahlas oceňovat okamžiky, kdy si děti pomůžou nebo se spolu dokážou domluvit. To, čemu věnujeme pozornost, se posiluje. Když si rodič všímá jen hádek a spolupráci bere jako samozřejmost, děti nevědomky pochopí, že pozornost získají právě konfliktem.
Sourozenecké hádky z domácnosti nikdy úplně nezmizí a není to ani cílem. Cílem je, aby se z nich děti učily a aby věděly, že jejich vztah unese i spor. Rodič, který nedělá soudce, ale trpělivého průvodce, dává dětem ten nejlepší základ. Jednou, až budou dospělé, jim právě sourozenec může zůstat nejbližším člověkem na světě. A začíná to teď, u těch obyčejných hádek o autíčko.
