V momentě, kdy se vaše dítě pustí do další rvačky na pískovišti, možná vás napadne: „Proč je zrovna ten můj tak výbušný?“ Kluci bývají častěji impulzivní, hluční, fyzicky výrazní – ale neznamená to, že jsou zlobiví. Znamená to, že jejich mozek funguje jinak. A když to víte, máte v ruce klíč, jak jejich výchovu posunout do klidu a pochopení.
Je naprosto přirozené, že chlapci ve věku mezi dvěma až sedmi lety projevují svou frustraci nebo vztek více navenek. Tam, kde holčička usedavě pláče a hledá slovní vyjádření, kluk zařve, strčí do spoluhráče nebo mrští kostkou přes pokoj. A často to není projev špatné výchovy, ale vývojové nevyzrálosti, kterou potřebuje přežít – a ideálně s vaší podporou.
Mozek, který běží jinak
Chlapci mívají pomalejší vývoj v oblasti frontálního laloku, který je zodpovědný za sebeovládání, rozhodování a plánování. Tato oblast dozrává déle než u dívek, což znamená, že i když už kluk vypadá jako školák, jeho schopnost ovládat impulsivní reakce je o krok zpět. To není výmluva – je to fakt, se kterým musíme při výchově počítat.
Také produkují více testosteronu, který podporuje pohyb, soutěživost a hledání hranic. Zatímco dívky jsou biologicky více naladěné na sociální interakci a spolupráci, kluci častěji testují, kde končí svoboda – a kdy už dostanou napomenutí.
Rvačka není selhání
Jedním z největších omylů je myslet si, že když se dítě popere, je to projev špatné výchovy. Není. Je to projev toho, že se učí, kde jsou hranice. Učí se, že jeho pocity jsou silné – ale ne každý způsob jejich vyjádření je v pořádku. A právě tady přicházíme my, rodiče.
Není třeba ztrácet hlavu nebo se stydět. Důležité je nereagovat výbuchem na výbuch. Místo křiku je mnohem účinnější dítě oddělit z konfliktu a říct mu klidně, ale důrazně: „Vidím, že jsi naštvaný. Ale bouchat není způsob, jak to řešit.“
Jak dítě naučit zvládat vlastní emoce
- Pojmenovávejte emoce.
Místo „Ty jsi zlobivý“ zkuste „Vidím, že jsi frustrovaný. To je v pořádku, ale nemůžeme kvůli tomu někoho bouchat.“
Když dítě pochopí, co vlastně cítí, snáze najde jiný způsob, jak to vyjádřit. - Učte náhradní chování.
Místo zákazu „nebouchej“ nabídněte alternativu: „Když tě někdo naštve, řekni ‘Nechci, aby ses mě dotýkal’ nebo odejdi.“ Dítě potřebuje návod, ne jen hranici. - Dejte prostor fyzické energii.
Kluci potřebují pohyb – hodně pohybu. Když mají málo příležitostí vybít se (venku, na hřišti, v tělocvičně), hromadí se v nich napětí, které pak exploduje tam, kde to není vhodné. - Zachovejte klid.
Dítě, které v afektu ztrácí kontrolu, potřebuje rodiče, který je pevný a klidný. To neznamená být měkký – ale znamená to nebýt stejný „výbušný element“ jako dítě. Jinak se situace jen zacyklí.
Kdy je třeba zpozornět
Pokud se rvačky objevují denně, dítě má problém navázat kontakt bez agrese nebo vnímá násilí jako jediný způsob řešení, je vhodné konzultovat odborníka – školního psychologa nebo dětského terapeuta. Ale běžné „pošťuchování“ mezi dětmi je normální vývojový jev.
Nejsou zlobiví, jen potřebují porozumění
Kluci nejsou zlobivější. Jsou jiní. A potřebují rodiče, kteří jim to pomohou pochopit. Když místo výčitek nabídnete klid, pochopení a vedení, budujete nejen klidnější domácnost, ale také sebevědomého a emočně zralého kluka, který se jednou stane mužem, na kterého budete hrdí.
Takže příště, až se zase pustí do potyčky – nadechněte se. Váš klid je jeho záchranná síť.
